Majitel pražského obchodu Modernista. Původně profesionální hudebník se dnes specializuje na obchod s českým designem dvacátého století. Zároveň produkuje reedice nábytku a interiérových doplňků, především z období českého kubismu a funkcionalismu. V poslední době se podílel na přípravě výstav Jindřich Halabala a Vlastislav Hofman.
OMÁMENÍ FUNKCÍ
ROZHOVOR S KONZULTANTEM KAPITOLY JANKEM JAROSEM
ČÍM JE VÁM DANÉ OBDOBÍ BLÍZKÉ?
Není tak daleko, aby mi bylo příliš
vzdálené a zase ne tak blízko, aby se mi
do představ o něm pletly vlastní životní
zkušenosti. Jsem si jist, že si ho idealizuji,
ale líbí se mi něm mnoho. Připadá
mi svobodné, optimistické a (téměř)
nezamindrákované. Moderní a současně
plné tradic. Elegantní, bezstarostné,
místy dekadentní a zároveň plné tvrdé
práce, poctivého budování a hledání.
V ČEM BYLO PODLE VÁS TOTO
OBDOBÍ PŘÍNOSEM PRO VÝVOJ
ČESKÉHO DESIGNU?
Došlo v něm k jedinečnému propojení
tvůrčího ducha, průmyslu a kapitálu.
Lidem s moderními progresivními
nápady se dostalo možností realizovat
své záměry – stavět, vyrábět, prodávat.
JAKÉ KONKRÉTNÍ UDÁLOSTI PODLE
VÁS NEJVÍCE OVLIVNILY PODOBU
ČESKÉHO DESIGNU?
Vznik ČSR, otevření mladé republiky
světu, čilý styk se zahraničím, osvícenost
a odvaha investorů.
PODLE JAKÝCH KRITÉRIÍ JSTE
VYBÍRAL JEDNOTLIVÉ OBJEKTY?
VYBÍRAL JEDNOTLIVÉ OBJEKTY?
Považoval jsem za důležité, aby výběr
sestával z předmětů, které přispěly svou
českou troškou do mlýna. Vybíral jsem
návrhy, které neskončily pouze na rýsovacích
prknech nebo v hrstce prototypů,
ale dostaly se do rukou uživatelů, staly
se součástí každodenního života.
NAŠEL BYSTE NĚCO Z TĚCHTO
LET, CO BYSTE NAZVAL TYPICKY
ČESKÝM?
Ne.
POKUD BYSTE BYL NA OPUŠTĚNÉM
OSTROVĚ A MOHL SI NA NĚJ VZÍT
TŘI OBJEKTY Z DANÉHO OBDOBÍ,
KTERÉ BY TO BYLY?
Bez váhání: Polohovací křeslo Jindřicha
Halabaly z roku 1931, čokoládu Orion
a Rychlé šípy.