ČÍM JE VÁM DANÉ OBDOBÍ BLÍZKÉ?
Je to období mého dětství, vyrůstal
jsem v něm. Oba rodiče byli výtvarníci,
a i když jsme na tom tehdy nebyli
finančně zrovna dobře, byt jsme měli
zařízený velmi stylově. Ta doba mne
ovlivnila silně emocionálně, ale nemyslím,
že bych ve své tvorbě používal
tehdejší tvarosloví. Pokud ano, pak
podvědomě.
V ČEM BYLO PODLE VÁS TOTO
OBDOBÍ PŘÍNOSEM PRO VÝVOJ
ČESKÉHO DESIGNU?
Šedesátá léta nebyla sama o sobě nijak
převratná. Bylo to vlastně období praktické
aplikace předchozích výrazných
formálních změn. Dozvuky bruselských
úspěchů silně ovlivňovaly obecný vkus,
národní podniky a výrobní družstva si
osvojovaly moderní materiály a dbaly na
design možná více než dnes.
JAKÉ KONKRÉTNÍ UDÁLOSTI PODLE
VÁS NEJVÍCE OVLIVNILY PODOBU
ČESKÉHO DESIGNU?
Myslím, že se nedá najít mnoho konkrétních
událostí, nebo jiných podnětů, které
by nějak zásadněji ovlivnily podobu
českého designu. Pokud nebudeme
mluvit o politických změnách, které
jsou pro vývoj kutury vždy podstatné,
pak je to pouze již dříve zmíněná slavná
expozice na mezinárodní výstavě Expo
58 v Bruselu.
PODLE JAKÝCH KRITÉRIÍ JSTE
VYBÍRAL JEDNOTLIVÉ OBJEKTY?
Snažil jsem se najít předměty, které
měly možnost ovlivnit obecné vnímání
estetiky a byly běžně dostupné. Měly
to být ikony, jež vyčnívají z průměru
a které každý nosí ve své vnitřní galerii
celý život. Je ale pravda, že šíře výrobků
byla tehdy značně omezená.
NAŠEL BYSTE NĚCO Z TĚCHTO
LET, CO BYSTE NAZVAL TYPICKY
ČESKÝM?
Pro mne je typicky českým výrobkem
polyetylénový kocour s harmonikovým
tělem od paní Niklové. Je vtipný,
výrazný, a přeci trochu v detailu těžkopádný.
To je, myslím, pro český design
dost typické.
POKUD BYSTE BYL NA OPUŠTĚNÉM
OSTROVĚ A MOHL SI NA NĚJ VZÍT
TŘI OBJEKTY Z DANÉHO OBDOBÍ,
KTERÉ BY TO BYLY?
Byli by to tři kocouři.